Med a včelí produkty

AUTOŘI:

Mgr. Ing. Magda Navrátilová

Mgr. Eva Hájková, MPH, MBA

Med

Začíná podzim a ta studenější a sychravější část roku, která sebou přináší i epidemie chřipek a nachlazení. Pro značnou část z nás se toto období neobejde bez horkého bylinkového čaje, který je často doslazován medem, kterému se často také přisuzují léčivé účinky. Nicméně med bývá součástí jídelníčku pro mnohé i přes rok, kdy slouží jako náhražka cukru do nápojů, dezertů nebo buchet či bábovek. Je med opravdu vždy vhodný? A jak je to s jeho kvalitou? Jak můžeme my jako běžní spotřebitelé poznat kvalitní a nefalšovaný med?

Dle české legislativy je med potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice), nebo na živých částech rostlin včelami (Apis mellifera), které sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydratovat a zrát v plástech. (1)

Druhy medu určuje vyhláška. Medy se rozdělují dle původu. Jsou medy medovicové a květové. Medovicové medy vytváří včely z medovice, což je sladká lepkavá šťáva pocházející nejčastěji ze stromů. Na povrch listů a jehličí, kde je dostupná pro včely, se dostává díky stejnokřídlému hmyzu, jako jsou mšice, červci a mery. Základním stavebním prvkem medovice je floémová šťáva (miazga), kterou hmyz saje a využívá z ní především bílkoviny pro svou existenci. Přebytečné šťávy s významným množstvím cukru hmyz vypouští na listy stromů jako medovici. Floémová šťáva obsahuje více než 98% vody, medovice po vyloučení z trávicího ústrojí mšice obsahuje pouze 50% vody.

U hmyzosnubných rostlin je zapotřebí, aby jejich pyl byl přenesen z jednoho květu na druhý. Tento proces má zprostředkovat hmyz. Rostlina opylovače láká hmyz barvou a vůní svých květů a za přenos pylu nabízí odměnu, což je právě nektar. Jde o cukry, ve kterých je energie, která převyšuje energii, kterou musí opylovač vynaložit k návštěvě květu. Nektar je základem pro květový med. Tuto sladkou tekutinu vylučují žlaznatá pletiva – nektárie, které se mohou vyskytovat jak v květu rostliny, tak i kdekoliv mimo něj. Vylučování nektaru je ovlivněno nejen vnějšími vlivy, jako jsou sluneční svit, teplota, vlhkost, půdní vlivy, ale i rostlinou samotnou a to zejména genetickým založením, fází květu a podobně. Nektar je tvořen z mízy rostlin, která zároveň vyživuje a zásobu rostlinu.

Včely při sběru medovice nebo nektaru zároveň opylují rostliny. Medovici nebo nektar si nosí do svých úlů, kde je předají dalším včelám – takzvaným úlovým včelám. Medovice i nektar obsahuje poměrně hodně vody, cukerná složka je asi jen 40%. Za normálních okolností by takováto surovina brzy začala kvasit, což ale včely nepotřebují. Místo toho sladké šťávy zakonzervují a vznikne med. Jak taková konzervace vypadá? (2,3)

Jedná se o chemicko-fyzikální proces, kdy včelí dělnice (sběračky i úlové včely) obohatí sladkou šťávu o látky ze svých žláz. Jedná se o enzymy, aminokyseliny a v malém množství o tuky a vitamíny skupiny B. Sladká šťáva se mění na med tím, že se složité cukry rozštěpí na jednodušší a hmota se zahustí. Zahušťování medu spočívá v odpaření vody a vzniku vysokého osmotického tlaku, který zabrání množení mikroorganismů a následnému kvašení. Při tomto procesu včela opakovaně hmotu polyká a vyvrhuje, až vznikne tekutina se zhruba 30% vody. Další snižování obsahu vody až na 15% probíhá odvětráváním na krajích buněk pláství v úlech. Pak včely med umístí do buňky plástve a až je plná, tak ji zavíčkují voskem. (4)

Med se získává, až když jsou plástve plné a většina buněk zavíčkovaná. Toto získávání probíhá mechanicky a buňky se musí „odvíčkovat“ a med se buď stáčí v medometu, kdy je med odstředivou silou vyhnán ven. Další metody jsou lisování nebo vykapání, ale na našem území jsou málo používány. Celý tento proces zvaný „medobraní“ nebo taky sklizeň medu má svou danou včelařskou metodiku a postupy, které by se měly dodržovat, aby se med zbytečně nezničil.

Složení medu a jeho pozitivní účinky

Med je ve své podstatě směs cukrů, která obsahuje maximálně 20 % vody, asi tisícovky dalších látek a je pravděpodobné, že se číslo ještě s pokrokem laboratorních metod bude navyšovat. Med nelze považovat za bohatý zdroj vitaminů s ohledem na spektrum jejich zastoupení či na množství jednotlivých vitaminů v něm. V menších, proměnlivých množstvích, lze v medu identifikovat některé vitaminy skupiny B, dále vitaminy A, C, D, biotin, K, E a kyselinu pantothenovou. Podobně je to se skladbou minerálních látek, organických kyselin a dalších látek, zastoupených v medu v širokém spektru, byť v relativně nízkých koncentracích. Nízký obsah zmíněných látek však nijak nesnižuje dietetický význam medu, protože podstatná je komplexnost složení. Řadu látek je v medu obsažena ve stopových množstvích. (3,4 )

Složení medu se liší podle jeho původu. Hlavní složkou jsou cukry, kdy převažuje fruktóza a glukóza. Jejich poměr charakterizuje jednodruhové medy a ovlivňuje krystalizaci. Přítomny byť v menším množství bývají ale i složitější cukry jako sacharóza, maltóza. Za med, který krystalizuje už v plástvích (tzv. cementový med) je zodpovědná melecitóza. Obsah vody je limitován legislativou a přípustné maximum je 20% (pro pekařské medy 23%). Chuť, stabilitu a další vlastnosti medu také ovlivňuje celá řada organických kyselin – glukonová, citronová, mravenčí, aj… Jak již bylo zmíněno, tak přítomny jsou i látky bílkovinné povahy a to aminokyseliny a enzymy. V medu se vyskytují i hormony jako acetylcholin, noradrenalin, adrenalin a dopamin. (5)

Kvalitní med je velmi dobrým zdrojem antioxidačních látek. Bylo zjištěno, že k tomu přispívají fenolové sloučeniny, nicméně silné antioxidační účinky má med především díky kombinované aktivitě směsi širokého spektra sloučenin jako jsou peptidy, organické kyseliny, enzymy, produkty Maillardovy reakce a dalších minoritních složek. Fenolové sloučeniny antioxidační účinky pouze podporují, ale nejsou za ně primárně samy zodpovědné. (6) Med snižuje C-reaktivní protein v krvi, který je zánětlivým markerem, což znamená, že med má i protizánětlivé vlastnosti. (7,8) Tmavší medy mívají větší antioxidační účinnost, než ty světlejší (4)

Dlouhodobá konzumace medu snižuje v krvi obsah LDL cholesterolu a triacylglyceridů, naopak zvyšuje obsah HDL cholesterolu („dobrý“ cholesterol), čímž snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Při studii bylo také zjištěno, že u lidí s nadváhou a obézních, konzumace medu nezvýšila hmotnost. (8)

Diabetici a med

Med je sladší než cukr, pokud se použije jako náhrada cukru, stačí ho méně. Nicméně i přesto ovlivňuje hladinu cukru v krvi, a pokud není diabetes pod kontrolou, tak je lepší se medu vyhnout. Vždy by měl být používán s mírou a je lepší zvolit kvalitní med. Je důležité, aby med neobsahoval žádný přidaný cukr (to se může stát, pokud je med falšován). Vzhledem k tomu, že med je zdroj antioxidantů a má protizánětlivé vlastnosti, může zmírnit projevy diabetu. (9)

Dlouhodobá konzumace medu může mít podle studie (10) pozitivní účinky při diabetu 1. Jiná studie (11) zase zjistila, že konzumace medu může mít příznivé účinky na tělesnou hmotnost a složení krevních lipidů (triglyceridy, cholesterol) u pacientů s diabetem. Nicméně i přesto se doporučuje opatrná konzumace medu. Med kromě toho, že redukuje krevní lipidy, tak snižuje v krvi i homocystein (krom již zmíněného C-reaktivní protein (CRP)). Ve srovnání s dextrózou a sacharózou způsobil med u diabetiků nižší hladinu glukózy v plazmě. (7)

Druhy medu

Výše jsou popsány dva druhy medu a to medovicový a květový. Složení medu je variabilní dle původu a proto se dále medy podle toho, z jakých rostlin nektar pochází. Dělíme tedy med dle jeho botanického původu. Jednodruhové medy pocházejí převážně z jednoho druhu rostlin. Takových medů není mnoho, protože v našich podmínkách většinou kvete řada druhů rostlin souběžně. Charakter jednodruhových medů je specifický dle příslušné rostliny původu – ve vzhledu, chuti i vůni. Odbornou identifikaci lze provést za pomoci analýzy pylového složení. (3)

Zde jsou některé druhy medu dle botanického rozdělení:

ŘEPKOVÝ MED – Světlý, rychle krystalizuje, po ztuhnutí téměř bílý

AKÁTOVÝ MED – V čistém stavu vodojasný s nazelenalým nádechem, dlouho zůstává tekutý

PAMPELIŠKOVÝ MED – Má výraznou barvu i chuť, čistý pampeliškový med je vzácný, neboť bývá často v kombinaci s medem z ovocných stromů. Rychle tuhne ve velkých krystalech. Pozor na záměnu s pampeliškovým sirupem, který se vyrábí vařením cukru a naložených pampeliškových květů.

JETELOVÝ MED – Rychle tuhnoucí med s nakyslou chutí

MALINÍKOVÝ MED – Světlá barva, aromatický a chutný. Rychle tuhnoucí a vhodný k pastování.

LIPOVÝ MED – výrazný, příjemně aromatický med. Lípa poskytuje nektar i medovici.

SMRKOVÝ MED – Tmavý medovicový med, u nás poměrně běžný

DUBOVÝ MED – Nejtmavší medovicový med s načervenalým nádechem

LEVANDULOVÝ MED – Výrazně aromatický med, často pochází z Francie a jižních zemí

EUKALYPTOVÝ MED – Zvláštní, ale příjemně nahořklá chuť. Nejčastěji pochází ze Španělska a středomoří. (3)

MANUKOVÝ MED – Pochází z nektaru keře manuka, který roste v čisté oblasti Nového Zélandu. Tento med obsahuje methylglyoxal (MGO), kterého je v medu od 30 do 800 mg/kg. (12) Manukový med má antibakteriální a antioxidační vlastnosti a jeho aplikace může zlepšit hojení ran, popálenin, diabetických vředů a regeneraci tkáně. Uplatnění má i při léčbě akné. Med se aplikuje přímo na poškozené tkáně. Byl prokázán i jeho účinek na snížení množství zubního plaku a zmírnění krvácivosti dásní. Likviduje bakterie způsobující záněty v krku a mírní negativní účinky onkologické léčby. Pomáhá při léčbě infekcí horních cest dýchacích a to i osobám s cystickou fibrózou. Je možné, že je schopný léčit i žaludeční vředy. Pravidelná konzumace manukového medu může mírnit i syndrom dráždivého tračníku. (13)

Podle způsobu získávání a úpravy ještě rozlišujeme med vytočený, ten je získaný odstřeďováním odvíčkovaných plástů, med vykapaný se získává vykapáním odvíčkovaných plástů, med lisovaný, který získáme lisováním plástů za použití mírného ohřevu do 45 °C nebo za použití tepla. Med filtrovaný byl po získání upraven odstraněním cizích anorganických nebo organických látek takovým způsobem, že dochází k významnému odstranění pylu, tento med nesmí být přidáván do jiných medů. Medem plástečkovým se rozumí uložený a zavíčkovaný med včelami do plástů vyrobených výhradně ze včelího vosku a prodávaný v uzavřených celých plástech nebo dílech těchto plástů. Med s plástečky obsahuje jeden nebo více kusů plástečkového medu. Med pastový byl po získání upraven do pastovité konzistence a je tvořen směsí jemných krystalů. (14)

Jak se k medu chovat?

Med velmi dobře vstřebává cizí pachy a vlhkost. Proto je třeba zvolit nádobu, která se dá dobře uzavřít. Kov není příliš vhodný, lepší je sklo, keramika nebo porcelán. Pokud by nebyl med dobře uzavřen, tak by mohla svrchní vrstva zkvasit.
Med uchováváme při pokojové teplotě, která by neměla překročit 25°C. Také by neměl být vystaven přímým slunečním paprskům a med skladovaný ve skleněné čiré nádobě by měl být uložen v temnu.
Med při správném skladování vydrží velmi dlouho a to i několik let. Nicméně s časem klesá aktivita enzymů.(3)

Zahřívání medu a falšování medu

Staré pravidlo našich babiček je, že med se nemá dávat do horkého čaje, ale má se počkat chvíli, než čaj trošku vychladne na teplotu, kdy se dá pít.

Při zahřívání medu klesá aktivita enzymů a med tím přichází o cenné látky a význam a účinky zahřátého medu už nemusí být takové, jako u medu, který záhřevem neprošel. Laboratorně se sleduje aktivita diastázy, která klesá s časem nebo s rostoucí teplotou. Pokud je nižší, než je povolený limit, tak med je buď starý nebo s ním bylo neodborně manipulováno. Při zahřívání medu také vzniká látka HMF (hydroxymethylfurfural), jejíž hodnota stoupá úměrně s teplotou. Pomocí těchto látek, lze prokázat kvalitu medu. Stává se totiž, že med obsahuje vyšší podíl vody a začíná kvasit, proto jej někde mohou zahřát na vyšší teploty, aby tento děj zastavili a med mohli distribuovat konzumentům. Nicméně to je ale špatně. A zde se dostáváme k nešťastnému tématu kvality medu.

Může se stát, že v obchodech narazíte na falšovaný med nebo med, který neodpovídá požadavkům a bylo s ním neodborně manipulováno. Med se může falšovat přidáváním různých cukerných roztoků, škrobu, barviv případně dalších látek. (15) U jednodruhových květových medů mohou být přidávány i pylová zrna, aby „výrobci“ obelstili analýzu. Doporučujeme navštívit webové stránky Státní a zemědělské potravinářské inspekce (16) a udělejte si obrázek sami, kterým medům se vyhnout.

Pokud máte možnost, kupujte si med přímo od včelaře, ideálně takového, kterého znáte a který včelkám rozumí a včelařství dělá s láskou a citem.

Další včelí produkty

Mateří kašička

Jde o výměšek speciálních žláz včel vymezeného stáří. Kaše je určena pro včelí matku a larvičky, které mají stoprocentní přírůstek tělesné hmotnosti za 15 hodin. Je složena z vody, bílkovinných látek – proteinů, aminokyselin a enzymů, tuků – především volných mastných kyselin, kterým se připisuje největší biologický efekt, vitamínů hlavně skupiny B a minerálních látek. (16) Byť má poměrně vysoký obsah vody, tak je velmi stabilní. To se mimo jiné připisuje i kyselině 10-hydroxy-2-decenové, která tlumí růst bakterií.(17,18)

Čerstvá mateří kašička má homogenní tekutě pastovitou konzistenci, je bílá s lehkým žlutým nebo okrovým nádechem a má typickou fenolickou vůni a kyselou až hořkokyselou chuť.

Mateří kašička se získává z matečníků (buněk, ve kterých je ve včelstvu vychovávána mladá mateří larva) ve stáří asi 50 až 60 hodin po přelarvování. Z jednoho matečníku se po odstranění larvy odsaje vakuovou pumpou nebo mechanicky vyjme lžičkou asi 200 mg nativní mateří kašičky. Mateří kašička se uchovává chlazená nebo lyofilizovaná. (18)

Mateří kašička také vykazuje silné antioxidační účinky, je možné že snižuje LDL cholesterol v krvi a příznivě působí na pacienty s diabetem. Při testech na zvířatech byl prokázán pozitivní vliv na nervovou soustavu. (19)

Pokusná skupina, které byla podávána mateří kašička, lépe zvládala stres a vykazovala nižší hladiny stresových hormonů, než kontrolní skupina. (20) a podle jiných studií působí mateří kašička pozitivně na nervovou soustavu, zlepšuje paměť a mohla by být prevencí proti Alzheimerově chorobě. (19) Aby se dostavily účinky mateří kašičky, je třeba ji konzumovat 300 až 6000 mg za den. (21) Nicméně pokud jste ji nikdy neužívali, tak je vhodné začít velmi malými dávkami, kvůli případným alergickým reakcím. Zejména u lidí, kteří jsou alergičtí na včelí bodnutí. Mateří kašička ale může být obsahovat rezidua pesticidů, které alergické reakce mohou vyvolat také.

Propolis

Propolis je pryskyřičná látka, kterou produkují včely z pryskyřice z pupenů a jiných tkání rostlin a poté ji mísí s voskem, pylem a výměšky svých žláz a používají jej jako opravný materiál a dezinfekci úlů. I má včelí úl velmi příhodné podmínky pro růst plísní a dalších mikroorganismů, je to právě propolis, který brzdí jejich rozvoj a umožňuje včelstvu přežívat. Chemické složení propolisu je výrazně závislé na geografickém a botanickém původu a je velmi proměnlivé, proto je složité jeho vnitřní užití. Surový propolis obecně obsahuje více než 300 různých sloučenin, většinou triterpenů, vosků, fenolů a těkavých mono a seskviterpenů, které jsou zodpovědné za typicky pryskyřičný zápach. Dále pak v propolisu najdeme organické kyseliny, aldehydy, uhlovodíky a minerální látky. V průměru propolisy obsahují kolem 50 % pryskyřičných látek, 20- 30 % vosku, do 10 % éterických olejů a proměnlivý podíl mechanických nečistot. (18,22)

Propolis má silné antioxidační a antibakteriální účinky. Byla prokázána i antivirová aktivita, kdy může být efekt i vyšší, než u standartních léčiv. Jeho využití spočívá především v léčbě ran a zranění kůže, protože vzhledem k jeho velmi proměnnému složení je jeho užívání vnitřně poměrně složité. (3)

Propolis je možno získávat příležitostně oškrabáváním vybraných ploch v úlech. Získaný propolis nemá příliš mnoho vosku a obsah nečistot záleží na kvalitě oškrabávaných ploch a celkové čistotě v úlu. Větší množství propolisu se může získat z pomůcek, které se záměrně vkládají do úlového prostoru k zatmelení. Včelstva nejvíce tmelí v červenci až počátkem srpna, nejvíce propolisu se zpravidla získá v prostoru stropu úlu. Zatmelení pomůcek může trvat několik týdnů, ale i celou sezónu. Z úlu můžeme získat velice rozličné množství propolisu, od několika gramů do 150 g za rok. (18)

Včelí jed

Včelí jed je také známý jako apitoxin. Jedná se o tekutinu, která je vylučována jedovou žlázou včel. Do oběti se vstřikuje žihadlem a způsobuje místní zánět, antikoagulační účinek a imunitní odpověď. Včelí jed je bezbarvá kapalina hořkokyselé chuti a typické dráždivé vůně. Na vzduchu rychle krystalizuje v jemné bělošedé krystalky. Hlavní složky včelího jedu jsou nízkomolekulární peptidy mellitin a apamin a dále pak enzymy, histamin, dopamin a noradrenalin a menší množství dalších kyselin a jednoduchých cukrů. Využití jedu je tradičně v akupunktuře, ale i v léčbě chronické bolesti. Nicméně je třeba mít na paměti, že u citlivých lidí můžou některé složky včelího jedu vyvolat silnou alergickou reakci, která může končit i smrtí. (18,22)

Pro získání včelího jedu, případě celých žihadel je třeba zařízení, které by vyprovokovalo včely k útoku a bodnutí žihadla do vhodné podložky. Včely dráždí k bodnutí již zmíněné chemické signály, jako jsou jejich vlastní poplašné feromony, pachy a pot zvířat. Včelí jed i žihadla je možné skladovat v dobře uzavřených skleněných nádobách v mrazničkách po velmi dlouhou dobu. Analýzy opakované po několika letech skladování nezaznamenaly pokles aktivity důležitých enzymů jedu ani pokles hemolytické aktivity. Včelí jed v roztoku je méně trvanlivý, dochází k hydrolýze některých jeho složek. Proto se připravuje vždy jen potřebné množství. (18)

Včelí vosk

Včely tvoří vosk ve voskotvorné žláze, která je umístěna v zadečkovém článku včelích dělnic. Tvorba vosku je složitý metabolický děj, jehož produktem jsou šupinky vosku, které jsou velké asi 1 mm, váží okolo 0,8mg a na 1 kg vosku je jich zapotřebí 1,25 milionu. Přirozená produkce vosku není nijak na úkor produkce medu, jedná se o zcela přirozený děj. Nicméně včely musí mít dostatek potravy a dostatek pylu, protože pyl je jediný zdroj bílkovin ve stravě včel. Včely dobře živené v období dostatku pylu produkují mnohem více vosku, než v jiných obdobích, kdy proteiny pro funkci žláz čerpají jen ze svých vlastních tělesných rezerv. Voskové plásty mají naprosto unikátní fyzikální vlastnosti, které nejde uměle navodit.

Při těžbě vosku se používají plásty staré, které již několik sezón sloužily pro odchov plodu a uchování zásob ve včelstvu. Druhý způsob získávání je pomocí rámků, které se záměrně dávají do úlů, aby je včely zastavěly. Třetí významný zdroj vosku jsou víčka medných plástů, což je vedlejší produkt při získávání medu. (18)

Včelař by měl vosk včelám částečně vracet, aby ušetřil jejich energii, kterou mohou věnovat včely snůšce a produkci medu. (3)

Včelí vosk se používá jako aditivum v potravinářství, výrobě svíček, kosmetice či farmacii. Právě ve farmaceutickém průmyslu mívá funkci pojiva, zahušťovadla, nosiče léčiva či zpomalovače uvolňování. Jeho antimikrobiální aktivita se využívá v tradičních evropských i asijských léčivech. Surový extrakt včelího vosku vykazuje inhibiční účinky například proti Staphylococcus Aureus, Sallmonella Enterica či Aspergillus niger. Má velmi nízké dráždivé účinky, proto je vyhledávanou složkou i v dnešní kosmetice a make-upu. (22)

Včelí pyl

Pylová zrna jsou pohlavní buňky kvetoucích rostlin. Každé pylové zrno si sebou nese genetickou výbavu a zásobu veškerých potřebných výživných a energetických látek. Nadprodukce pylu u rostlin je v přírodě běžná. Pylová zrna bývají pro včelu ještě víc atraktivnější odměnou, než nektar. Včely pyl sbírají, nosí do úlu, kde jej úlové dělnice natlačí kusadly do buněk, tak aby byl z buněk vytlačen všechen vzduch. Až je buňka téměř naplněna, včely ji zavíčkují „pokličkou“ z medu a výměšků žláz a pyl zraje pomocí enzymatické aktivity včelích výměšků a přetváří se na med plástový. (18)

Jeho složení je velmi variabilní a záleží na rostlinných zdrojích pylu, zeměpisné oblasti a klimatických podmínkách. Obsahuje vysoký obsah bílkovin, tuků, minerálů a vitamínů. Například hladina kyseliny a pantothenové je téměř stejná jako u hovězího masa a hladina kyseliny askorbové je podobná jako u salátu či rajčat, obsah riboflavinu je srovnatelný s odstředěným mlékem. Včelí pyl vykazuje antibakteriální, antioxidační či antikarcinogenní účinky. Byly zjištěny i pozitivní účinky na kardiovaskulární systém a diabetes. Včelí pyl se využívá jako potravní doplněk sportovců či v alternativní medicíně k léčbě žaludečních vředů, infekčních chorob či při prevenci syndromu z vysoké nadmořské výšky. Ale užívání včelího pylu sebou nese i rizika a to v možné kontaminaci pesticidy, těžkými kovy nebo mykotoxiny. Také je třeba nezapomínat na to, že pro některé jedince může být tato látka velmi silný alergen.(22)

Přehled literatury:

1 https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2003-76#oddil2

2 https://theses.cz/id/9io176/zaverecna_prace.pdf

3 https://www.konzument.cz/users/publications/4-publikace/163-med.pdf

4 https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3583289/pdf/1743-7075-9-61.pdf

5 https://is.muni.cz/th/hofav/BP_Vceli_produkty_a_lidske_zdravi_finverze_cxjahrds.pdf

6 https://pubs.acs.org/doi/pdf/10.1021/jf0256135

7 https://www.liebertpub.com/doi/pdf/10.1089/109662004322984789

8 https://www.hindawi.com/journals/tswj/2008/961837/abs/

9 https://www.healthline.com/health/diabetes/honey-and-diabetes

10 https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23256446

11 https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.3109/09637480801990389?journalCode=iijf20