Jaké je nebezpečí rtuti, kde všude se s ní setkáme a jak testovat?

Problematika těžkých kovů je velmi rozsáhlá, stejně jako u jiných kontaminantů a věnují se ji tisíce vědeckých prací po celém světě a po několik desítek let. Úvodem je třeba zmínit, že kovy jsou (na rozdíl třeba od perzistentních organických polutantů – DDT, PCB, Dioxiny apod…) od pradávna přirozenou složkou životního prostředí, kam se dostávaly třeba při vulkanické činnosti nebo erozí hornin. Nicméně až člověk a Průmyslová revoluce a následný technologický vývoj přinesl světu nárůst hodnot těchto prvků v životním prostředí. Nyní je podstatná většina těchto látek uvolňována do životního prostředí právě díky antropogenním činnostem.

Kovy se dokáží kumulovat v nebiotickém i biotickém systému, od toho se pak odvíjí jejich toxicita. Toxičtější jsou právě organické sloučeniny s kovy, které mají vyšší kumulativní schopnosti, vyšší mobilitu a toxicitu.

Jednou z nejtoxičtějších je rtuť..

Rtuť se přirozeně vyskytuje zhruba ve dvaceti minerálech, nejznámější a nejrozšířenější z nich je rumělka (sulfid rtuťnatý). Mezi přírodní zdroje rtuti patří především vulkanická a geotermální činnost a v neposlední řadě požáry. Až 80 % rtuti, která je kolem nás vznikla právě antropogenní činností, především spalováním fosilních paliv, spalováním odpadu a z důlního a hutního průmyslu.

Rtuť se vyskytuje ve formě kovové, anorganické a organické. Kovová rtuť se používala jako náplň do teploměrů a tlakoměrů, dále ji můžeme najít v bateriích, zářivkových trubicích či amalgámových zubních výplních. Sloučeniny se rtutí se používaly jako fungicidy k moření obilí (fungicidy je skupina pesticidů, které likvidují houby tj. plísně), v medicíně (i veterinární) jako laxativa, antiparazitika, antiseptika a desinfekce. Nyní, z důvodu toxicity, je použití do teploměrů a v zemědělství zakázáno.

Více toxické jsou organické sloučeniny rtuti, které vznikají vazbou rtuti s uhlíkem. Platí pravidlo, že čím kratší je uhlíkatý řetězec, tím je sloučenina toxičtější. Proto nejtoxičtější je metylrťut, která vzniká v životním prostředí působením bakterií ve vodních sedimentech z anorganických forem rtuti. Metylrtuť se pak dostává do potravy vodním organismům, ve kterých se kumuluje. Nejvyšší koncentrace rtuti jsou zjišťovány na konci potravního řetězce u dravých ryb.

Zde to bude trochu obecné, nicméně důležité k pochopení toho, že každá forma rtuti je jinak vstřebatelná do organismu a každá tedy jinak nebezpečná.

Jak se rtuť chová v organismu?

Kovová rtuť se výborně vstřebává skrz plíce, když je vstřebána do krevního oběhu, je rychle distribuována do tkání a nejvíce do ledvin, kde se akumuluje. Je lipofilní a snadno tak přechází do mozku a i do nenarozeného plodu. V mozku se rtuť přemění na anorganickou formu, která v těle zůstává déle. Absorbována kovová rtuť je vylučována z těla močí, stolicí a mateřským mlékem. Kovová rtuť se zanedbatelně vstřebává při pozření či při styku s kůží. Klinické příznaky otravy parami kovové rtuti  jsou poškození nervového systému – porucha koordinace pohybů, třes a částečné ochrnutí končetin, smyslové poruchy, poruchy zraku, nevolnost, zvracení, průjem, zvýšení krevního tlaku či svědění kůže.

Anorganické sloučeniny rtuti se absorbují z trávicího traktu pouze částečně (10 – 40%), následně jsou distribuovány krví do všech tkání, ale stejně jako u kovové rtuti, jsou nejvíce kumulovány v ledvinách. Nesnadno přecházejí bariéry, takže se do mozku či k nenarozenému plodu moc nedostanou, avšak při vysokých dávkách mohou a mohou mozek a plod poškodit. Vylučují se močí a trusem, v mléce jsou minimálně. Skrz kůži anorganické sloučeniny procházejí zanedbatelně. Příznaky otravy jsou poškození nervového systému – porucha koordinace pohybů, třes a částečné ochrnutí končetin, smyslové poruchy, poruchy zraku, poškození ledvin, podráždění trávicí soustavy.

Organické sloučeniny rtuti (především metylrtuť) se výborně vstřebávají z trávicího traktu. Distribuce metylrtuti v těle je stejná jako u předchozích forem, výborně však přechází do mozku a k nenarozenému plodu a akumuluje se tam.  V mozku je metylrtuť přeměněna na dvojmocnou anorganickou formu. V anorganické formě se vylučuje několik měsíců stolicí, přechází také do moči a mléka. Organické sloučeniny rtuti se výborně vstřebávají i skrz plicní tkáň a přes kůži prochází také dobře. Klinické příznaky otravy při dlouhodobém perorálním příjmu jsou poškození nervového systému – porucha koordinace pohybů, třes a částečné ochrnutí končetin, smyslové poruchy, poruchy zraku, poškození ledvin, poškození trávicí soustavy, změny krevního tlaku, poškození plodu, spermiogeneze, předčasné porody a spontánní potraty.

Jak obsah rtuti testovat?

Osobně upřednostňuji testování na třech úrovních a to z moče, krve a vlasu. Moč a krev si můžete nechat testovat jako samoplátce anebo přes doporučení praktického lékaře. V Praze například toto testování provádí laboratoř průmyslové toxikologie www.vfn.cz. Vlasová analýza není proplácena ZP a krom těžkých kovů zjistíte také hodnoty minerálů a hlavně jejich poměrů. Vlasovou analýzou se zabývá i náš tým terapeutů.

Jaký je obsah rtuti v rybách?

Legislativně je ošetřen maximální limit rtuti Nařízením EU, kde jsou limity pouze pro svalovinu vodních živočichů. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) schválil prozatímní tolerovaný příjem rtuti 1,6 μg/kg tělesné hmotnosti. (Což je pro člověka vážícího 70 kg 112 μg rtuti na týden. Pro malé dítě vážící 15 kg je to 24 μg rtuti na týden).  Methylrtuť je chemická forma, která je z hlediska zdraví nejvíce nebezpečná a v rybách a produktech rybolovu může tvořit až 90% celkového množství rtuti. EFSA s ohledem na vědecké studie dospěla k závěru, že obsah rtuti v jiných potravinách, než jsou ryby a produkty rybolovu, působí z hlediska zdraví menší obavy. V potravinách s výjimkou ryb a produktů rybolovu se rtuť vyskytuje především v jiných formách než methylrtuť, přičemž tyto jiné formy rtuti jsou považovány za méně rizikové. Rozhodla jsem se zde dát celou tabulku s limity pro rtuť přímo z Nařízení EU, abyste věděli, které druhy ryb jsou z hlediska obsahu rtuti rizikovější. U hospodářsky chovaných druhů ryb (kapr, pstruh) jsou koncentrace rtuti nízké, což souvisí s nízkým obsahem rtuti v komerčně vyráběných krmivech pro ryby.

Potravina	Maximální limit mg/kg čerstvé hmotnosti
Produkty rybolovu  a svalovina ryb kromě druhů uvedených v následujícím řádku. Maximální limit se vztahuje na korýše kromě hnědého krabího masa a kromě masa z hlavy a hrudi humra a podobných velkých korýšů (Nephropidae a Palinuridae).	0,50
Svalovina těchto ryb: ďasi (Lophius spp.) vlkouš obecný (Anarhichas lupus) pelamida obecná (Sarda sarda) úhoři (Anguilla spp.) ryby druhu Hoplostethus hlavoun tuponosý (Coryphaenoides rupestris) platýz obecný (Hippoglossus hippoglossus) marlíni (Makaira spp.) pakambala (Lepidorhombus spp.) parmice (Mullus spp.) štika obecná (Esox lucius) palometa jednobarevná (Orcynopsis unicolor) treska (Trisopterus minutes) světloun bělooký (Centroscymnes coelolepis) rejnoci (Raja spp.) okouníci (Sebastes marinus, S. mentella, S. viviparus) plachetník širokoploutvý (Istiophorus platypterus) tkaničnice (Lepidopus caudatus, Aphanopus carbo) růžichy (Pagellus spp.) žraloci (všechny druhy) makrelovité (Lepidocybium flavobrunneum, Ruvettus pretiosus, Gempylus serpens) jeseteři (Acipenser spp.) mečoun obecný (Xiphias gladius) tuňáci (rody Thunnus, Euthynnus, Katsuwonus pelamis)	1,0

Jak je to s rtutí v rostlinné říší?

Nejvíce rizikové organismy pro kumulaci rtuti jsou tedy právě dravé ryby, ale jak je to s rostlinnou říší? Rostliny jsou schopny přijímat všechny tři formy rtuti svým kořenovým systémem z vody a půdy, nicméně ve vodních rostlinách je častěji vyšší přítomnost methylrtuti než v suchozemských rostlinách. Opět je to spojeno s tím, že methylrtuť vzniká ve vodních sedimentech. Rtuť se také do rostlin může vstřebat z popílku, který se usazuje na listech rostlin. Vyšší rizika jsou právě v oblastech okolo černouhelných a hnědouhelných elektráren, hutí a železáren, případně v oblastech se zvýšenou geotermální činností. Na zvýšený obsah rtuti je třeba si dát pozor i při konzumaci hub, houby totiž také dobře absorbují rtuť a můžeme se u nich setkat se zvýšeným obsahem rtuti v exponovaných oblastech. A to jak methylrtuti, tak anorganické formy. Dalším problémem je kontaminace mořské zeleniny (řas, fytoplanktonu apod.), jelikož oceány a moře jsou již velmi znečištěna. Proto bychom  měli velmi dbát na zdroj mořské zeleniny. Osobně upřednostňuji mořský fytoplankton, který se pěstuje již na tzv. farmách a tudíž ke kontaminaci nedochází.

V České republice je významně kontaminovanou lokalitou vodní nádrž Skalka na řece Ohři u Chebu, kde jsou u dravých ryb překročeny hygienické limity pro obsah rtuti v rybách. Ve vodě se rtuť vyskytuje ve formě anorganických a organických sloučenin. Koncentrace rtuti v nekontaminovaných povrchových vodách se pohybuje v rozmezí setin až desetin mg/l, v zatížených lokalitách v desetinách až jednotkách mg/l. Nejvyšší mezní hodnota rtuti v pitné vodě v ČR je 1mg/l.

V minulosti bylo ve světě několik hromadných otrav, nicméně asi nejzávažnější byla tzv. Minamata disease z padesátých let 20tého století, kdy do zálivu Minamata v Japonsku bylo vypouštěno velké množství rtuti. Lidé v blízkosti zálivu měli jako hlavní zdroj obživy právě kontaminované ryby z této lokality. Několik lidí zemřelo, u dalších otrávených lidí docházelo k poškození nervového systému, rtuť se u těhotných žen dostávala skrz placentu do plodu a následkem toho se rodily děti s poškozením nervového systému. Další otravy sloučeninami rtuti byly zaznamenány v 60. a 70. letech minulého století v Iráku a Guatemale, příčinou byla konzumace obilí, které bylo mořené organickými sloučeninami rtuti. Několik otrav lidí bylo spojeno i s konzumací masa zvířat, kterým bylo podáno mořené osivo.

Vakcíny!

V zemědělství se nikdy nepoužívala methylrtuť, z důvodu vysoké toxicity, nicméně jiné organické formy rtuti ano. Ve zdravotnictví se používala látka Thiomersal (také thimerosal), chemicky se jedná o sůl, která obsahuje 49,6% ethylrtuti. Tato látka byla přidávána do vakcín od 30. let 20. století jako antibakteriální a antiplísňové činidlo. Látka měla být používána v nízkých koncentracích a neměly být žádné nežádoucí účinky, jak tvrdí farmaceutické firmy, nicméně z důvodu tlaku veřejnosti a vědeckých kapacit, přestala být tato látka používána ve vakcínách, se kterými se můžeme setkat, nicméně stále se používá do vakcín, které se vyrábějí pro rozvojové země. Dále se ve zdravotnictví s Thiomersalem můžeme setkat v některých dezinfekčních látkách pro povrchy, antiseptických mastech, nosních sprejích, roztocích na oční čočky, vaginálních spermicidech, steroidových a kolagenových injekcích a preparátech imunoglobulinu IgG k injekcím.

Dnes se už v zemědělství ani ve zdravotnictví látky obsahující organické sloučeniny rtuti nesmí používat. Nicméně v posledních letech proběhly i studie, kdy byly vzorkovány vlasy stomatologů a obsah rtuti byl dvakrát vyšší než u ostatních jedinců. Navíc víme, že při kremaci se právě amalgamové plomby vypařují a znečišťují prostředí. Třeba se tak jednou dočkáme i zákazu amalgámových výplní.

Reference:

Accumulation of mercury and methylmercury by mushrooms and earthworms from forest soils, Rieder, SR., Brunner, I., Horvat, M., Jacobs, A., Frey, B., 2011

http://arnika.org/ 25.9.2016

http://odpady-online.cz/ohrozi-rtut-nase-zdravi/ 24.9.2016

https://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2008_20.htm  25.9.2016

http://www.rizikaockovani.cz/clanky/9-dil-Thimerosal-46/

Mercury pollution in vegetables, grains and soils from areas surrounding coal-fired power plants, Rui, L., Han, W., Jing, D., Weimin, F., Lijun, G., Yi, L., 2016

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1881/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách

Toxikologie potravin – vybrané kapitoly, Modrá, H., Svobodová, Z., Široká, Z., Bláhová, J., (2014)