Glyfosát nebo Roundup – s těmito pojmy se můžeme v poslední době potkat poměrně často a navíc ve spojení se slovíčkem karcinogenní vyvolávají poměrně vášnivé debaty mezi laickou veřejností. Někdy se na internetu vyskytují vyloženě až hoaxy, kdy padají opravdu za vlasy přitažené konspirační teorie. Pojďme si to tedy osvětlit, co je glyfosát za látku, proč a jak se používá ve světě a u nás a jaká jsou jeho nebezpečí.
Glyfosát je účinná látka totálních herbicidů. Ale co to vlastně jsou pesticidy a herbicidy?
Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) definuje pesticidy jako látky nebo směsi látek určené k prevenci, likvidaci (ničení) a kontrole škůdců, včetně vektorů lidských a zvířecích onemocnění, nežádoucích druhů rostlin a zvířat způsobujících škody nebo jiným způsobem zasahujících do produkce, růstu, uchování, transportu nebo prodeje potravin, zemědělských komodit, dřeva a produktů ze dřeva nebo krmiv, nebo látky, které mohou být podávány zvířatům ke kontrole hmyzu, roztočů nebo dalších škůdců v nebo na jejich tělech. V této definici jsou zahrnuty i látky určené jako růstové regulátory, defolianty, desikanty nebo agens určených jako prevence před předčasným padáním ovoce a látky užité na plodiny před a po sklizni k ochraně této komodity před zkažením při skladování a transportu. Podle druhu škůdců, na které pesticidy působí, rozdělujeme pesticidy do mnoha kategorií: insekticidy, akaricidy, fungicidy, moluskocidy, nematocidy, rodenticidy, herbicidy a další.
Pesticidy nejsou jen chemické látky přirozeného nebo syntetického původu, ale mohou to být i mikroorganismy (např. plísně nebo bakterie) nebo komponenty z nich pocházející (např. endotoxin z Bacillus thuringiensis) nebo tzv. makroorganismy jako např. dravá vosa, jejíž larvální stádium se množí v mnoha druzích škodlivého hmyzu. Jako příklad pesticidů přirozeného původu lze uvést látky pocházející z rostlin, např. pyrethrum z kopretiny starčkolisté nebo nikotin z tabáku.
Herbicidy jsou látky určené k likvidaci plevelných rostlin. Rozdělují se na herbicidy selektivní a neselektivní, herbicidy určené k aplikaci před vegetační fází plevelů, herbicidy, které zastavují růst a herbicidy totální – ničící všechny zelené rostliny.
Starší studie z let 2000 a 2004 uvádí, že Glyfosát (N-fosfonomethyl-glycin) je široce používaný neselektivní herbicid, jehož mechanismus toxického účinku na rostliny spočívá v inhibici enzymu 5- enolpyruvylšikimát-3-fosfátsyntázy. Tento enzym je součástí biosyntézy aromatických aminokyselin u rostlin a jeho zablokování vede k narušení proteosyntézy a zániku rostliny. Protože živočichové tuto biosyntetickou dráhu nemají a získávají aromatické aminokyseliny z potravy, není pro ně glyfosát toxický ani jinak nebezpečný. Pokud byly u člověka pozorovány nepříznivé účinky herbicidů na bázi glyfosátu (kontaktní a systémové dermatitidy, podráždění očí a respirační potíže), byly vysvětlovány jako toxické účinky látek usnadňujících aplikaci herbicidu. Bylo zjištěno, že k projevům intoxikace u člověka dochází po vypití nejméně 85 ml herbicidního přípravku. Intoxikace je doprovázena poleptáním sliznice jícnu a žaludku, bolestmi v ústech a epigastriu. Časté je poškození ledvin a jater, obtížné dýchání, narušené vědomí, plicní edém, šok, bradykardie a srdeční arytmie. Může dojít k metabolické acidóze, hyperkalémii a selhání ledvin. Z praktického hlediska je ovšem obtížné posoudit, jak se na celkové toxicitě těchto herbicidů podílí glyfosát samotný a jak ostatní pomocné látky.
Každopádně Glyfosát byl nejrozšířenějším herbicidem během posledních tří desetiletí. Americká agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) klasifikuje glyfosát jako „prakticky netoxický a není dráždivý“ v klasifikačním systému pro akutní toxicitu. Tato klasifikace je založena především na toxikologických datech a díky jedinečnému způsobu působení biochemickou cestou a dále je tato klasifikace podpořena většinou vědecké literatury o toxických účincích glyfosátu. V roce 2005 však Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) uvedla, že glyfosát a jeho hlavní metabolit, kyselina aminomethylfosfonová (AMPA), jsou potenciálně toxikologicky znepokojivé, a to především v důsledku hromadění reziduí v potravinovém řetězci. FAO dále uvádí, že dietní riziko glyfosátu a AMPA je nepravděpodobné, pokud není překročen maximální denní příjem 1 mg / kg tělesné hmotnosti.
V posledních desetiletích byly vyvinuty GMO odrůdy rostlin, kdy jsou tyto hybridy rezistentní vůči pesticidům, nejedná se jenom o rezistenci vůči glyfosátu. Níže v grafu lze vidět, jaké plochy v posledních letech jsou osety GMO plodinami s rezistencí vůči jednotlivým pesticidům. Nejznámější hybridy, které jsou rezistentní vůči glyfosátu vyšlechtila firma Monsanto a nesou název Roundup ready. Tyto GMO plodiny se v EU a České republice nesmí pěstovat, nicméně celosvětově se pěstují ve velké míře. V roce 2014 byl podíl celosvětově vypěstované GMO sóji 82%, GMO kukuřice 30%, GMO bavlny 68% a GMO řepky 25%. Dovoz produktů pocházejících z GMO je v EU také regulovaný, nicméně nikoliv tak přísně jako pěstování, takže se můžeme běžně setkat s výrobky, které pochází z GMO hybridů.
Tabulka 1.: Celosvětový nárůst ploch GMO plodin
Co se týká blíže situace používání pesticidů s účinnou látkou glyfosát v České republice, tak přípravků na ochranu rostlin, které mají účinnou látku glyfosát, je celá řada od různých výrobců a nejedná se jenom o známý Roundup od firmy Monsanto (v ČR je prodejce společnost Dekalb). Jejich užití je pestré, od použití jako totální herbicid na strniště, tak po likvidaci plevelů v sadech či jako předsklizňová aplikace u řepky a obilovin mimo množitelské plochy. Při použití těchto látek (stejně jako při aplikacích jiných typů přípravků na ošetření rostlin) musí být dodržovány určitá pravidla – a to koncentrace, doba použití, vzdálenost od vodních nádrží či vzdálenost od jiných porostů (přípravek se neaplikuje například na 5 metrů od okraje pole). Pokud byste si chtěli toto prostudovat, tak kompletní seznam těchto přípravků a informace naleznete na webových stránkách http://eagri.cz
Glyfosát se hromadí v listech, zrnech a plodech rostlin. Nelze jej odstranit omytím ani se nerozkládá tepelnou úpravou. Rezidua glyfosátu zůstávají v potravinách stabilní po dobu jednoho roku a více i v případě, že se jedná o potraviny zmrazené, sušené nebo jinak zpracované.
Glyfosát byl zjištěn v moči lidí i zvířat. Hodnota v orgánech hovězího dobytka byla zhruba o polovinu nižší, než hodnota zjištěná v moči. V rámci testované skupiny byla hodnota glyfosátu v moči skotu výrazně nižší v oblastech s ekologickým hospodařením. Co se týká obsahu reziduí glyfosátu v orgánech testovaného skotu, tak nejvyšší obsah byl zjištěn v plících a nejnižší ve svalech. Studie také zjistila, že více glyfosátu obsahovala moč lidí, kteří se stravují konvenčními potravinami, než u lidí, kteří konzumují bio produkty. Také vyšší množství glyfosátu v moči bylo zjištěno u lidí, kteří trpí chronickými nemoci, než u lidí zdravých. Vyšší koncentrace glyfosátu byly zjištěny u vzorků lidské moči ze Spojených států, tyto hodnoty byly oproti evropským datům až 10 x vyšší. Toto zjištění pravděpodobně odráží rozdíly v zemědělském využití herbicidů na bázi glyfosátu, kdy se v severní Americe masivně pěstují geneticky modifikované plodiny odolné vůči glyfosátu.
Expozice glyfosátu je nejvyšší u osob, které postřiky připravují a provádějí – tedy farmářů a jejich rodin, které se pohybují v blízkém okolí. Dále se studie přiklání k tomu, že svou roli hraje nejen expozice ze stravy, která pochází z plodin ošetřených glyfosátem, ale zřejmě i z prostředí – vzduch či prach. Při sledování hodnot glyfosátu v moči farmářů, bylo zjištěno, že hladina glyfosátu je nejvyšší po provedení postřiku rostlin a pak hodnota klesá.
Zbytky glyfosátu jsou vylučovány močí, což může ovlivnit další necílové organismy a především organismy vodního prostředí.
I přes globální používání glyfosátu existuje jen málo studií zabývajících působením glyfosátu na lidi a zvířata. Některé novější studie ukázaly, že glyfosát možná není tak bezpečný, jak se vědecká veřejnost domnívala. V červnu 2001 zařadila americká EPA (Environmental Protection Agency) glyfosát do kategorie látek, které pravděpodobně nejsou karcinogenní, ale krátce na to publikovaná studie švédských onkologů ukázala, že může vyvolat vznik rakoviny lymfatického systému. Benachour a Séralini (2008) v experimentu na lidských buněčných kulturách prokázali, že glyfosátová herbicida usmrcují všechny buňky do 24 hodin tím, že inhibují mitochondriální sukcinátdehydrogenázu a vyvolávají apoptózu. Genotoxický potenciál těchto herbicidů byl prokázán i v dalších studiích. Dokonce se objevily i studie, které dávají glyfosát do souvislosti se vznikem Alzeheimerovy choroby, Parkinsonovy choroby, depresí, celiakie či neplodnosti. Glyfosát je od roku 2010 patentovaný společností Monsanto i jako antimikrobiální látka a bylo prokázáno, že narušuje střevní mikroflóru u zvířat a to přednostní likvidací prospěšných mikroorganismů a tím podporuje růst patogenů ve střevech. Bylo zjištěno, že bakterie rodu Salmonella a Clostridium jsou mnohem více rezistentní vůči glyfosátu než je to u rodů Enterococcus, Bifidobacteria a Lactobacillus, které jsou zvlášť náchylné na jeho působení. Glyfosát byl v několika studiích zmíněn i jako jedna z možných příčin zánětů trávicího traktu u zvířat. Existují i studie, kdy je glyfosát spojován i se vznikem anémie.
Mnoho vědeckých studií v posledních letech vzniklo právě na základě toho, že spousta výše uvedených onemocnění má v posledních letech velmi dramatický nárůst, stejně jako objemy plodin, na které byl aplikován glyfosát.
Závěrem bych zdůraznila, že je třeba si uvědomit, že přípravky na bázi glyfosátu se nepoužívají jenom v zemědělství, kde jsou jejich aplikace ošetřeny pravidly, ale i setkáte se s nimi i v běžném životě, kdy jejich užití není nijak regulováno. Jedná se například postřiky chodníků či železničních tratí proti plevelům. Zde je použití jako totální herbicid, takže koncentrace je vyšší a aplikační oblast je podstatně větší, než jenom na působenou rostlinu, takže značná část postřiku končí na dlaždicích, asfaltu, kamenech či dalších prvcích okolního prostředí a může se tak snadno dostat k necílovým organismům.
Reference:
A critical review of glyphosate findings in human urine samples and comparison with the exposure of operators and consumers, Niemann L., Sieke, Ch., Pfeil, R., Solecki, R., Journal für Verbraucherschutz und Lebensmittelsicherheit, (2015)
Detection of Glyphosate Residues in Animals and Humans, Krüger et al., Journal Environmental&Analytical Toxicology, (2014)
Glyphosate: environmental contamination, toxicity and potential risks to human health via food contamination, Bai, S.H., Ogbourne, S.M., Springer Link, (2016)
Glyphosate, pathways to modern diseases II: Celiac sprue and gluten intolerance, SAMSEL, A., SENEFF, S., Interdisciplinary Toxicology, (2013)
http://eagri.cz/public/app/eagriapp/POR/Vyhledavani.aspx?stamp=1518947440270 14.2.2018
Jak je to s nebezpečnosti glyfosátu pro člověka? Patočka, J., www.toxikology.cz, (2008)
Toxikologie potravin – vybrané kapitoly, Modrá, H., Svobodová, Z., Široká, Z., Bláhová, J., (2014)