Časné jaro a pozdní podzim jsou dvě období v roce, kdy je vhodné sbírat kořeny některých bylin a rostlin. Právě pampeliška je jednou z nich. Její kořeny jsou blahodárné pro celý náš organismus, a dokonce se mohou velmi úspěšně podílet na podpoře detoxikačních mechanismů.

Zatímco zahrádkáři s ní nakládají jako s nevítaným plevelem, bylináři považují pampelišku za úžasného přírodního léčitele a jednoho z nejúčinnějších přírodních léků. Navíc velmi dobře dostupných. I na farmaceutických fakultách se o pampelišce učí a kdy ji indikovat.

Medicína z přírody
Naše prababičky velmi dobře znaly léčivou sílu bylin a je škoda, že jejich znalosti se dále nepředávají a postupně zapomínají. Přitom to není tak dávno, co se pampeliška používala coby velká lahůdka jak ve studené, tak i teplé kuchyni. Pokud máte doma staré kuchařské knihy, zkuste do nich nahlédnout. Možná, že tam nějaký kulinářský podklad s pampeliškou objevíte.

Bylina plná cenných látek
Z chemického hlediska jde doslova o koktejl blahodárných, léčivých a účinných látek. Nechybí zde vitamíny – zejména A, B2, C. Dále se v pampelišce ukrývají třísloviny, fytosteroly, inulin, sliz, aminokyseliny, soli sodíku, draslíku, manganu, síry, kyselina křemičitá a fosfor. Obsahuje i hořčiny – taraxin, taraxasterin a laktupikrin. Ovšem obsah některých látek je kolísavý v závislosti na ročním období. Třeba inulinu je v rostlině nejvíc na podzim. A taraxin zase nabírá na síle přes léto – v červenci a srpnu.  Z byliny můžeme využívat všechny části, a ty můžeme zároveň zpracovávat v kuchyni. Celá rostlina je zdraví prospěšná.

Poradí si se zácpou i s pálením žáhy
Kořen sbíráme ideálně před rozkvětem, což je v době časného jara (březen – duben). Případně pak je možnost sbírat jej i po odkvětu (září – listopad). Pustíme-li se do pampeliškových kořenů, pak musíme být velmi opatrní. Ze země jej musíme vyrývat velmi opatrně, abychom je nepoškodili. Kořeny sbíráme do košíku nebo jiné vhodné nádoby. Po přinesení domů je důkladně omyjeme pod tekoucí vodou a necháme na vzduchu schnout. V tomto kroku si můžeme pomoci i sušičkou nebo troubou, avšak teplota nesmí překročit 50 °C. Správně usušený kořen poznáme tak, že je na lomu bílý a snadno se láme. Nesmí zapáchat. Jeho chuť je lehce nahořklá. Pampeliškový kořen uchováváme ideálně v pevném papírovém obalu na suchém a tmavém místě. Kořen je vhodný zejména pro očistu těla, poradí si se zácpou, trávicími obtížemi, zanesenými játry i pálením žáhy.

Tip:
Pokud se vám kořen sbírat nechce nebo si jej chcete pořídit v jiné době, než je čas pro sběr vhodný, pak si pořiďte kvalitní a zdravotně nezávadný sušený kořen pampelišky zde. Má certifikaci Státního zdravotního ústavu (SZÚ) v Praze

Plnohodnotná náhrada kávy
Chceme-li kořen využít jako ingredienci pro vynikající bylinnou kávu bez kofeinu, pak je nutné jej nejprve opražit. Po usušení jej nadrobno nasekáme a vhodíme na rozpálenou litinovou pánev. Za stálého míchání restujeme do zhnědnutí. V žádném případě nesmí zcela zčernat, jelikož pak by zhořknul. Kořen po upražení necháme zchladnout a následně pomeleme ve výkonném mixéru nebo mlýnku na kávu. Používáme jako klasickou kávu (1 čajová lžička na šálek), případně můžeme využít služeb pákového přístroje na espresso. Výsledkem bude vynikající káva téměř k nerozeznání od té klasické, avšak výrazně zdravější. Zde si pampeliškovou kávu můžete koupit. Opět s certifikací SZÚ o čistotě a bezpečnosti.

Pampeliškový čaj
Jestliže nás trápí pálení žáhy, žaludeční nebo trávicí obtíže či máme-li trable s ledvinami, pak si můžeme z nepraženého kořene připravit klasický pampeliškový čaj. Jednu polévkovou lžíci sušeného nařezaného kořene povaříme 5 minut v ½ litru vody. Přecedíme a rozdělíme do tří denních dávek. Pijeme ráno, v poledne a večer. Kúru je vhodné užívat ideálně tři týdny až měsíc. Po 14ti dnech pauzy můžeme ještě jednou zopakovat.